Vznik perel a další informace

Jeden z nejkrásněj­ších a nejúchvatněj­ších ob­ranných me­chanismů v přírodě je vznik perel, kdy mezi schránku a povrch těla měkkýše pronikne cizorodý dráždivý předmět. Tím může být zrnko písku nebo nějaký parazit. Perlorodka se proti cizímu předmětu brání vylučováním perleti, kterou tělísko postupně obaluje a vznikají tak různé tvary perel, kupříkladu podélné, ploché, ale mohou být i nepravidelné od drobných aberací až po výrazně, zakřivené, sevřené nebo hrudkovité tvary. Často bývají ve tvaru rotačního tělesa. Jsou kulové, elipsovité, vejčité či kapkovité, mnohdy s pruhy a kroužky okolo. Nejcennější jsou perfektně kulaté kusy s hladkým povrchem. Pokud je tvar perly kulatý, je perla považována za klasickou, všechny ostatní nepravidelné tvary perel jsou označovány jako barokní. U barokních perel pak rozlišujeme tvary jako bramborový, knoflíkový, rýžový nebo tvar slzy či mince. Některé mají tvar nepravidelné tyčinky, těm říkáme Keshi.

Lovci perel se dlouho domnívali, že perly s perfektní rotační symetrií se při růstu otáčejí uvnitř pouzdra, které je drží v měkkém tkáňovém plášti měkkýše. Vědeckým zkoumáním bylo potvrzeno, že tomu tak skutečně je. Zpráva z roku 2005 uveřejněná ve francouzském Journal des Perliculteurs uvádí, že perly se otočí přibližně jednou za 20 dní. To by vysvětlovalo rotační symetrii, kdy každá odchylka v rychlosti růstu kolem jedné z os je následně přenesena po celém povrchu.

Co však perly k otáčení vede? Expert na růst krystalů Julyan Cartwright pnašel spolu se svými spolupracovníky na možné vysvětlení. Perleť je tvořena chemikáliemi, které vylučuje stejný typ buněk, jako jsou buňky vylučující materiál pro tvorbu schránky měkkýše. Skládá se z minerálu aragonitu (uhličitan vápenatý v mikroskopických vrstvách, které jsou slepeny měkkými organickými membránami z proteinů a chitinu. Několik vrstev roste najednou, což vytváří „terasy“, které jsou viditelné na povrchu perly při pohledu přes mikroskop. Cartwright si spolu s kolegy myslí, že tyto terasy skrývají klíč k rotaci perly. Tvrdí, že když se nové uhličité a vápenité ionty nebo molekuly chitinu či bílkovin uchycují na hranu terasy a stanou se tak součástí rostoucího útvaru a uvolňují přitom energii, která ohřívá povrch. Molekuly vody v okolní tekutině se odráží od hrany terasy, přičemž pohlcují uvolněnou termální energii. Podle zákona o zachování hybnosti vzniká slabá síla v opačném směru. Kdyby terasovité stupně na povrchu byly orientovány náhodně kolem celé perly, tyto síly by se navzájem zrušily. Jenže terasy jsou umístěny rovnoběžně jako poledníky na globu, čímž vytvářejí ozubený profil kolem perly. Díky tomuto tvaru nárazy ohřátých molekul vody působí stejným směrem, což nutí rostoucí perlu rotovat. Kompozitní struktura, kde jsou tvrdé vrstvy měkce spojeny dohromady, dělá perlu extrémně pevnou a odolnou, což je důvod, proč se ji vědci pokouší napodobovat u umělých kompozitů.

Perly z chovů

Stále rostoucí celosvětová poptávka po pravých perlách inspirovala v roce 1930 japonského podnikatele Mikimoto Kōkichi, kdy našel způsob, jak vložit do perlorodky předmět, který aktivuje proces vytváření perly. V současnosti naprostá většina perel pochází z perlových farem, kde se pomocí složitých postupů pěstují pravé perly. Jedná se o náročný a nejistý proces, kdy se do ústřice vloží cizí tělísko, které je následně obalováno perletí. Tento postup se nazývá kultivace perel. Dnes se jako základ pro vznik pravé perly používá u mořských perel pečlivě vyleštěná kulička neboli nucleus, vytvořená z lastury perlorodek. Pro podporu tvorby perleti se k nucleu přidává malý kousek tkáně jiné perlorodky, který splní svoji roli a následně zmizí. U sladkovodních perel není vložení nucleu potřeba a vkládá se pouze malý kousek tkáně jiné perlorodky. Sladkovodní perla je tak celá tvořena z perleti. Vložením cizího tělíska se pouze supluje náhodné vniknutí zrnka písku. Vše ostatní, tedy postupné obalování vrstvami perleti je již přírodní proces. Jestli po několika letech bude výsledná perla kulatá a lesklá či nikoli, je pouze v rukou matky přírody.

Při kultivaci perel je extrémně důležitá čistota a kvalita vody s dostatkem planktonu. Proces tvorby perly trvá v závislosti na podmínkách, teplotě vody a množství živin 1 rok až 6 let. Poté se perla z lastury vyjme a celý postup se opakuje. Jakmile je perlorodka tvořením perel vyčerpána, je nahrazena novou. Perlorodky si farmáři sami odchovávají a proces je podobný jako při chovu ryb. Perly se po vyjmutí z lastury třídí podle barvy, velikosti, tvaru, lesku a hladkosti povrchu. U sladkovodních perel může ještě následovat jejich dobělování nebo naopak dobarvování v závislosti na aktuálních světových módních trendech. Perlové šperky jsou hodnotným a velmi pěkným dárkem.

Sladkovodní a mořské perly

Rozdíl mezi nimi je v tom, v jakých vodách vznikly. Základní členění je na sladkovodní perly (někdy též nazývané říční) a mořské perly. Původci mořských perel jsou perlorodky z rodu ústřic Pinctada obývající tropické a subtropické oblasti Tichého oceánu. Mají silnou vnitřní vrstvu lastury tvořenou perletí. Nejsou blízce příbuzné ani jedlým ústřicím z čeledi Ostreidae, ani sladkovodním perlorodkám z čeledí Unionidae a Margaritiferidae. Hlavními světovými producenty mořských perel jsou zejména asijské země. Perly Akoya pocházejí z Japonska Vietnamu a Číny. Tahitské perly se vyskytují ve Francouzské Polynésii, na Cookových ostrovech, v Mikronésii a také v některých částech Japonska, Thajska a Filipín. Perlám jižního Pacifiku se nejlépe daří u břehů Austrálie, Myanmaru a v čistých lagunách Filipín.

Sladkovodní mlži obývají nejen mírné pásmo Evropy a Asie, ale také Severní Ameriku. Perlorodka říční se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy, severní Asie a severovýchodní části Severní Ameriky. I v českých řekách lze najít ohroženou perlorodku říční (Margaritifera margaritifera) a zástupce rodu velevrub (Unionidae). V produkci sladkovodních perel dominuje Čína následovaná Japonskem a také USA, kde se perly pěstují v oblasti Tennessee.

V perlorodce říční může růst až 20 perel, kdežto v mořských ústřicích může mohou růst nanejvýš dvě, proto jsou mořské perly výrazně dražší. V chovech pro perly Tahiti žije velmi málo ústřic a perly bývají někdy velmi rodílné. To znamená, že pro výrobu šperků z tahitských perel je potřeba perly pečivě prořídit a vybrat. Tomu odpovídá i výrazně vyšší cena.